Na blogu jsem v informacích o sobě uvedla, že ovládám počítač hlasem, což možná někoho zaujalo a zároveň překvapilo. Vložila jsem sem dva články a v reakcích na ně (mimochodem byly velmi hezké a zato jsem moc vděčná) několik z Vás chtělo, abych napsala článek o tom, jak program funguje. Jelikož je to pro většinu lidí něco nového, rozhodla jsem se, že Vás s tím seznámím a popíši, jak s tím pracuji.
http://babi-leto.wz.cz/images/baby/mikrofon.gif
Ještě před několika lety jsem na počítači pracovala stejně jako většina uživatelů, tedy ťukáním prstů do klávesnice a klikáním myší, jenže potom se můj zdravotní stav zhoršil natolik, že jsem toho nebyla schopná a to, co jsem dělala dřív, jsem mohla jen za pomoci někoho jiného.
Pomalu jsem se začínala smiřovat s tím, že už nebudu moct vyhledávat potřebné věci na internetu, číst novinky, psát e-maily, stahovat hudbu atd. samostatně, ale naštěstí mám skvělého přítele pana Ing. Milana Boehma, který je schopen mi splnit skoro vše, co mi na očích vidí, a tak se zkontaktoval s jedním středoškolským studentem, protože o něm věděl, že jako svou maturitní práci vymyslel program, kterým lze ovládat počítač hlasem. Pan Boehm mi ten program sehnal a já jsem mohla opět pracovat na počítači samostatně. S tímto programem jsem pracovala několik měsíců a připadal mi výborný a nemohla jsem si ho vynachválit. jenže to jsem nevěděla, že existuje něco mnohem lepšího a dokonalejšího.
Poté pan Boehm poznal úžasného člověka – profesora Jana Nouzu, který se svým týmem z liberecké Technické univerzity, vyvíjeli po dobu deseti let program, který byl nejdříve určen pro obsluhu strojů a podobných zařízení. Po seznámení s panem Nouzou jsem začala zkoušet jejich program My Voice a můžu říct, že to předčilo všechna má očekávání.
Rozeznává pouze můj hlas, protože je speciálně pro mě. Když to chce vyzkoušet někdo jiný, tak se mu podaří říct správný povel až třeba na podesáté. Abych mohla s programem pracovat, musím mít mikrofon. Mikrofony mám dva, ale samozřejmě, že nepoužívám oba najednou, někdy je střídám. Jeden z nich mám postavený na stole, takže si připadám jako slavná zpěvačka a ten druhý mám připnutý na oblečení, takže si připadám jako moderátorka televizních novin.
Teď abych přešla k tomu, jak to celé funguje:
Aby bylo vše přehlednější a jednoduší, mám program rozdělen do několika sekcí, jako jsou např. Myš, Internet, Diktování, Klávesnice, Word, Slova ( zde mám uloženo zhruba 10 000 celých slov), Nabídka start atd.
Na obrazovce mám malou tabulku, která mi ukazuje, co říkám a jestli jsem ve správné sekci, ve které být chci. Tabulka se mi zobrazí automaticky (pokud to nastavím) po zapnutí počítače. Každá ze sekcí se dále dělí do tzv. podsekcí. Pokud uvedu příklad: Když chci třeba zapnout internet, tak řeknu „ Spusť aplikaci“ (zde mám uloženy sekce třeba Word, Televize, Rádio, Internet atd.) dále řeknu „ internet “ a on se zapne.
Sekce Internet zůstane zapnuta a já mohu říct třeba „Oblíbené“ a otevře se nabídka mých oblíbených internetových stránek, které jsem si předem uložila. Jestli chci na něco kliknout, tak řeknu: „ Myš “ a mohu klikat, jak se mi zlíbí. Pohybováním myši po obrazovce můžu, když řeknu: „ nahoru 100, doleva 200 atd. “. Čísla znamenají vzdálenost, o kterou se kurzor myši pohne. Hodnoty vzdáleností jsou různé: 50, 100, 200 a nejvyšší je 500. Tyto hodnoty jsou předem zadány v programu a pokud se potvůrka myška ztratí, tak řeknu „Na střed “ a ona se zobrazí na středu obrazovky. Doufám, že to nepopisuji moc složitě, ale ono se to snad ani jednodušeji popsat nedá. Je to pro mě neobvyklé, popisovat něco, co už dělám naprosto automaticky a každý den. Asi ještě těžší bude popsat to, jak píšu články jako je tento.
Podobný program existuje i v několika jiných jazycích a já jsem měla tu možnost vyzkoušet anglickou verzi. Moje angličtina není zdaleka tak dobrá, abych ho mohla ovládat. Velkým rozdílem je, že angličtina má zhruba 30 000 znaků a čeština zhruba milion znaků. V angličtině můžu říkat celé věty plynule a program je okamžitě píše, ale v češtině to je tak, že musím mít od každého písmene jméno, tedy např. A = Adam, B = Božena, F = František atd. Jména musí být od sebe rozdílná, aby bylo jasné, co má program napsat. Trvá mi tedy dost dlouho, než něco napíšu, ale to mi nevadí, protože je důležité, že si to můžu napsat sama. V sekci Word můžu, díky pokynům, upravovat text, kopírovat text atd.
Nedávno jsem se dozvěděla, že pan Nouza a jeho tým, vyvinuli nový program speciálně na psaní, ale ještě přesně nevím, jak bude fungovat, ale měla bych ho co nejdříve vyzkoušet.
Můj stávající program je velmi citlivý na okolní prostředí, takže musím být v naprostém klidu, protože jinak nerozezná můj hlas a okolní hluk a buď nereaguje vůbec, nebo dělá naprosto jiné pokyny. Pokud potřebuji s někým mluvit a zároveň chci zůstat u počítače, tak řeknu: „ Aktivace ovládání “ a potom „ Režim spánku “. Když chci opět s programem pracovat, tak řeknu: „ Probuď se “, což zní trochu legračně.
Řekla bych a také doufám, že k pochopení (aspoň částečnému) by to mohlo stačit, protože se obávám, že kdybych to ještě víc rozvedla do podrobností, tak bych se do toho sama zamotala. Snad jste se do toho nezamotali vy a rozšířili jste si obzory.
Tento článek jsem psala v kuse 3 hodiny, což si možná někdo řekne, že to je pěkná otrava a že mě to musí pěkně štvát, ale opak je pravdou, protože mně to dělá velikou radost a ještě větší radost mi udělá, když se Vám bude článek líbit.
Na závěr bych chtěla znovu poděkovat panu profesorovi Janu Nouzovi z liberecké Technické univerzity a celému jeho týmu za tento program, který mi umožnil znovu samostatně pracovat na počítači.
