Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Můj nezapomenutelný zážitek – návštěva Osvětimi

13. 03. 2008 14:26:55
Z dějin lidstva mě nejvíce zajímá a fascinuje 2. světová válka. Dívám se ráda na různé dokumenty, filmy a jiné pořady o tomto tématu, takže pokud bych si měla vybrat mezi romantickým filmem, který skončí šťastně a nebo krutém a drsném filmu o 2. světové válce, tak si určitě vyberu druhou možnost. Na základě toho jsem už několik let toužila jet do Osvětimi.. Zní to asi zvláštně, že se holka zajímá o takové věci, ale to jsem prostě já.
www.daniel-kulhanek.com/.../birkenau.jpgwww.daniel-kulhanek.com/.../birkenau.jpg

Hodně dlouho jsem mluvila o tom, že bych tam chtěla jet, ale pořád se to odkládalo, až loni v létě to konečně dopadlo a jela jsem se svou mamkou a dvěma kamarády. Nejprve jsme jeli do tábora zvaného Birkenau (Březinka), který je vzdálen asi 5 kilometrů od Osvětimi. Nebudu do podrobena popisovat vše, co jsem tam viděla, protože článků popisujících tato místa je opravdu mraky a já bych se pouze opakovala, což rozhodně nechci, protože bych nic nového nenapsala a tím pádem by klesla čtenost mého článku, protože by byl moc dlouhý. Chtěla bych zde jen v krátkosti popsat to, co jsem z toho místa cítila a jaké dojmy to ve mně zanechalo.

Popsat pocity z něčeho je samo o sobě dost složité a ne vždy se to povede úplně přesně vystihnout. Tohle platí úplně na všechno a na Osvětim a jiné koncentrační tábory to platí několikanásobně. Když jsem vstoupila do obrovského prostoru, který byl celý obehnán plotem s ostnatými dráty, tak se ve mě všechno sevřelo a dopadl na mě takový zvláštní pocit, který snad ani neumím pojmenovat, ale slova jako smutek, úzkost a bezmocnost jsou celkem výstižná. Celý ten komplex je opravdu ohromný a ze všeho číší ta hrůza, která se tam odehrávala. Když si člověk uvědomí, co vše tam ti nevinní lidé prožívali, tak mu naskakuje husí kůže. Všude tam jsou jen budovy, ve kterých byli lidé vězněni a komíny od plynových komor, které Němci těsně před koncem války zbourali, aby zničili všechny důkazy, což se jim nepovedlo.Věřím tomu, že kdyby mohly všechny kameny, zdi a stromy, které tam jsou a všechno pamatují plakat, tak to určitě udělají...Tam jsme strávili několik hodin, a potom jsme jeli do Osvětimi, tedy do koncentračního tábora Osvětim.

Před samotným vstupem vás „vítá“ brána, na které je napsán jeden z nejznámějších nápisů Arbeit macht frei (práce osvobozuje). Pokud bych vše opravdu hodně zlehčila a nadnesla, tak můžu říci, že tady to vypadá místy celkem hezky, to ale opravdu myslím nadneseně. Oproti Březince to je tady udělané, jako muzeum, takže to působí trochu utěšeněji. Budovy, ve kterých lidé žili, jsou pouze z cihel a některá mají i úplně nová okna, aby to na první pohled vypadalo hezky. Vše se změní příchodem dovnitř. Sice jsem tam nebyla, protože do každé budovy jsou schody, ale mamka mi to vyprávěla, takže vím, jak hrozné věci se tam děly a co všechno je tam možné vidět. Nejprve jsem trochu litovala, že to nemohu vidět, ale při pohledu na všechny, kteří odtamtud vyšli, jsem asi ráda, že mě to minulo. Vše jsem celkem zvládla, myslím psychicky, ale co mě úplně dostalo byla plynová komora. Ještě teď, když o tom píšu mám úplně husí kůži, protože to je opravdu síla. Všude jsou svíčky a věnce na vzpomínku těm, kteří tam zemřeli. Teprve tam to na vás všechno padne. Nic z toho všeho nepřeháním a naopak si myslím, že ani vše správně nepopisuji, protože ono se to ani popsat nedá, jelikož každý z nás to cítí jinak, ale v úplné podstatě všichni cítíme obrovský smutek, úzkost, vztek a jiné pocity. Ani jsem tam nevnímala čas, ale vím, že jsme tam strávili opravdu hodně dlouhou dobu.

Pokud bych to celé shrnula, tak musím říci, že i přesto, jak depresivní a hrozné věci jsem tam viděla a cítila nelituji, že jsem tam jela, protože to bylo určitě poučné a stálo to zato. Pořád se snažím pochopit, jak je vůbec možné, že se v dějinách lidstva děly tak odporné věci a zároveň mi je jasné, že to ani nikdy nepochopím, protože naštěstí nejsem člověk bez srdce a citu...

Návštěvu Osvětimi bych určitě doporučila těm, které to zajímá a chtějí se o tom více dozvědět, ale přesto bych chtěla říci, že to i tomu nejsilnějšímu jedinci, který si myslí, že to s ním nic neudělá a že to v pohodě zvládne, pohne svědomím a něco si odtamtud určitě odnese. Doufám, že jsem nikoho tímto článkem neodradila, protože to určitě nebyl záměr. Každopádně se připravte, že to bude opravdu silný zážitek, na který určitě nikdy nezapomenete. Já rozhodně nezapomenu a doufám, že se tam ještě, alespoň jednou, podívám.

Autor: Dita Horochovská | čtvrtek 13.3.2008 14:26 | karma článku: 36.66 | přečteno: 7703x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

Predátoři

To mírné mžení se stávalo nepříjemným až nesnesitelným. Nepříjemným snad pro toho, kdo jej vnímal skrze cyklicky stírané přední okno taxíku, ale určitě nesnesitelným pro tu, která na nějaké to tágo čekala.

21.11.2017 v 2:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 34 | Diskuse

Radomír Stárek

Výměna vedení nebo rekonstrukce energetické sítě a omezení vlastnických práv

Máte na Vašem pozemku vedení elektřiny, plynu, vody apod. již několik desetiletí a nikdy jste nedostali žádnou náhradu? Teď svitla naděje majitelům pozemků - obcím i občanům.

20.11.2017 v 19:28 | Karma článku: 19.08 | Přečteno: 604 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.63 | Přečteno: 570 | Diskuse

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 19.80 | Přečteno: 331 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 28.82 | Přečteno: 835 | Diskuse
Počet článků 15 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4220
Jmenuji se Dita Horochovská. Pocházím z Náchoda, kde také bydlím. V Náchodě jsem vystudovala střední školu, zvanou Academia Mercurii. Původně to byla Soukromá střední škola podnikatelská, což je známější, než současný název. Tato škola je na 4 roky, ukončená maturitní zkouškou. Vystudovala jsem obor Ekonomické lyceum. Nyní si dávám pauzu, minimálně roční, a potom budu uvažovat o dalším studiu na vysoké škole. Od příštího roku mne snad čeká práce, kde bych byla lektorkou a vyučovala handicapované lidi, kteří potřebují umět ovládat hlasové programy stejně jako já. Jednalo by se o projekt, který chce pomoci handicapovaným lidem, aby si mohli najít zaměstnání a k čemuž by potřebovali znalosti těchto programů. Vše teď závisí na tom, jestli projekt dostane grant od EU.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.