Z dějin lidstva mě nejvíce zajímá a fascinuje 2. světová válka. Dívám se ráda na různé dokumenty, filmy a jiné pořady o tomto tématu, takže pokud bych si měla vybrat mezi romantickým filmem, který skončí šťastně a nebo krutém a drsném filmu o 2. světové válce, tak si určitě vyberu druhou možnost. Na základě toho jsem už několik let toužila jet do Osvětimi.. Zní to asi zvláštně, že se holka zajímá o takové věci, ale to jsem prostě já.
www.daniel-kulhanek.com/…/birkenau.jpg
Hodně dlouho jsem mluvila o tom, že bych tam chtěla jet, ale pořád se to odkládalo, až loni v létě to konečně dopadlo a jela jsem se svou mamkou a dvěma kamarády. Nejprve jsme jeli do tábora zvaného Birkenau (Březinka), který je vzdálen asi 5 kilometrů od Osvětimi. Nebudu do podrobena popisovat vše, co jsem tam viděla, protože článků popisujících tato místa je opravdu mraky a já bych se pouze opakovala, což rozhodně nechci, protože bych nic nového nenapsala a tím pádem by klesla čtenost mého článku, protože by byl moc dlouhý. Chtěla bych zde jen v krátkosti popsat to, co jsem z toho místa cítila a jaké dojmy to ve mně zanechalo.
Popsat pocity z něčeho je samo o sobě dost složité a ne vždy se to povede úplně přesně vystihnout. Tohle platí úplně na všechno a na Osvětim a jiné koncentrační tábory to platí několikanásobně. Když jsem vstoupila do obrovského prostoru, který byl celý obehnán plotem s ostnatými dráty, tak se ve mě všechno sevřelo a dopadl na mě takový zvláštní pocit, který snad ani neumím pojmenovat, ale slova jako smutek, úzkost a bezmocnost jsou celkem výstižná. Celý ten komplex je opravdu ohromný a ze všeho číší ta hrůza, která se tam odehrávala. Když si člověk uvědomí, co vše tam ti nevinní lidé prožívali, tak mu naskakuje husí kůže. Všude tam jsou jen budovy, ve kterých byli lidé vězněni a komíny od plynových komor, které Němci těsně před koncem války zbourali, aby zničili všechny důkazy, což se jim nepovedlo.Věřím tomu, že kdyby mohly všechny kameny, zdi a stromy, které tam jsou a všechno pamatují plakat, tak to určitě udělají...Tam jsme strávili několik hodin, a potom jsme jeli do Osvětimi, tedy do koncentračního tábora Osvětim.
Před samotným vstupem vás „vítá“ brána, na které je napsán jeden z nejznámějších nápisů Arbeit macht frei (práce osvobozuje). Pokud bych vše opravdu hodně zlehčila a nadnesla, tak můžu říci, že tady to vypadá místy celkem hezky, to ale opravdu myslím nadneseně. Oproti Březince to je tady udělané, jako muzeum, takže to působí trochu utěšeněji. Budovy, ve kterých lidé žili, jsou pouze z cihel a některá mají i úplně nová okna, aby to na první pohled vypadalo hezky. Vše se změní příchodem dovnitř. Sice jsem tam nebyla, protože do každé budovy jsou schody, ale mamka mi to vyprávěla, takže vím, jak hrozné věci se tam děly a co všechno je tam možné vidět. Nejprve jsem trochu litovala, že to nemohu vidět, ale při pohledu na všechny, kteří odtamtud vyšli, jsem asi ráda, že mě to minulo. Vše jsem celkem zvládla, myslím psychicky, ale co mě úplně dostalo byla plynová komora. Ještě teď, když o tom píšu mám úplně husí kůži, protože to je opravdu síla. Všude jsou svíčky a věnce na vzpomínku těm, kteří tam zemřeli. Teprve tam to na vás všechno padne. Nic z toho všeho nepřeháním a naopak si myslím, že ani vše správně nepopisuji, protože ono se to ani popsat nedá, jelikož každý z nás to cítí jinak, ale v úplné podstatě všichni cítíme obrovský smutek, úzkost, vztek a jiné pocity. Ani jsem tam nevnímala čas, ale vím, že jsme tam strávili opravdu hodně dlouhou dobu.
Pokud bych to celé shrnula, tak musím říci, že i přesto, jak depresivní a hrozné věci jsem tam viděla a cítila nelituji, že jsem tam jela, protože to bylo určitě poučné a stálo to zato. Pořád se snažím pochopit, jak je vůbec možné, že se v dějinách lidstva děly tak odporné věci a zároveň mi je jasné, že to ani nikdy nepochopím, protože naštěstí nejsem člověk bez srdce a citu...
Návštěvu Osvětimi bych určitě doporučila těm, které to zajímá a chtějí se o tom více dozvědět, ale přesto bych chtěla říci, že to i tomu nejsilnějšímu jedinci, který si myslí, že to s ním nic neudělá a že to v pohodě zvládne, pohne svědomím a něco si odtamtud určitě odnese. Doufám, že jsem nikoho tímto článkem neodradila, protože to určitě nebyl záměr. Každopádně se připravte, že to bude opravdu silný zážitek, na který určitě nikdy nezapomenete. Já rozhodně nezapomenu a doufám, že se tam ještě, alespoň jednou, podívám.
