Letos v srpnu jsem jela poprvé na dovolenou do Švýcarska se svými rodiči a můžu říct, že i když trvala pouhých pět dní, tak jsme toho zažili tolik, že by to někdo možná nikdy nezažil ani za čtrnáct dní. Všechno mi přišlo natolik zajímavé a neuvěřitelné, že jsem se o tom rozhodla napsat a podělit se s vámi o své zážitky.
Abych, co nejlépe popsala vše, tak musím popsat každý den zvlášť, protože pouze tehdy pochopíte, proč to je tak neuvěřitelné. Je mi jasné, že pokud bych psala jednotný článek, tak by byl neuvěřitelně dlouhý a jelikož už nějaký ten pátek píšu do blogu, tak dobře vím, že příliš dlouhé články nejsou moc oblíbené, což někdy i chápu. Takže bude asi nejlepší, když článek rozdělím do více částí, a tak to bude snad únosné přečíst, a třeba se i těšit na pokračování.
Dali jsme na tip od známého taťky na oblast Samnaun-Dorf, kam každoročně jezdí, takže jsme měli jasno, náš cíl byl Samnaun-Dorf. Je vždycky těžké dát na něčí tip a ne vždy to dopadne podle doporučení, ale můžu říct, že to byl skvělý tip, protože to bylo úžasné místo. Neznali jsme konkrétní popis, ale věděli jsme, že je to bezcelní zόna, takže tam bylo téměř vše levnější, než u nás a to především alkohol, tabákové výrobky a kosmetika. Celý komplex byl tvořen penziony a hotely. V celé oblasti je přes 50 obchodů s těmi nejluxusnějšími značkami, které vůbec existují. Bylo to tak luxusní, že jsme to pojmenovali „malé Monako“ a to nepřeháním. Samnaun leží ve výšce cca 1800m, takže je o to zajímavější a neuvěřitelné, že v údolí mezi ohromnými horami leží takovéto místo.
Myslím si, že pro úvod to určitě stačí, protože to nezajímavější vylíčím až teď. Začnu tedy popisováním jako do deníčku, ale bez oslovení „Milý Deníčku“.
1. den: Do Samnaun jsme přijeli navečer do deštivého počasí, takže už samotný příjezd nebyl zrovna ideální. Byli jsme ubytovaní v krásném penzionu, takže alespoň ten nám zpříjemnil příjezd, protože zrovna venku bylo psí počasí. Věci jsme nechali nevybalené a hned po dešti jsme spěchali na prohlídku okolí. Venku už byla tma, takže bylo všechno krásně osvětlené a všude zářily obchody s těmi luxusními značkami, jako například: Tommy Hilfiger, Hugo Boss, Armani, Diesel, Dior, Chanel, Rolex atd. Všechny obchody už byly zavřené, takže jsme pouze chodili od výlohy k výloze a vše obdivovali a kochali se. Úplně na konci města byl pouze jeden obchod nahlédnout, takže jsme mohli nahlédnout. Byl to kombinovaný obchod, takže tam měli alkohol tabákové výrobky, šperky, hodinky a ještě mnohem více a hlavně, co mě a mamku zaujalo nejvíce, byla kosmetika a konkrétně parfémy. Chodily jsme okolo nich a stříkaly si testery na kůži, takže jsme už potom voněly víc, než celý obchod. Sice tam, samozřejmě byly papírky na tyto účely, ale raději si to zkoušíme přímo na pokožku, protože tak to nejlépe vynikne
Jak tam tak chodíme a o tom všem debatujeme, tak jsme nevšimly, že jsme se mým vozíkem zachytly za háčkovaný ubrus, který byl na takovém malém stolku a na tom stolku byly vystavené opět luxusní parfémy do tvaru pyramidy, takže si umíte asi představit, že jich tam bylo více. Vůbec jsme si toho zachycení nevšimly a směle jsme pokračovaly dál, až byl ubrus napnutý asi metr. Taťka na nás sice z dálky volal, aby nás upozornil, ale my jsme ho vůbec nevnímaly a šly pořád dopředu. Najednou se za námi ozvala veliká rána a mně bylo v tu chvíli jasné, že jsme něco shodily. Za sebe jsem neviděla, takže jsem nevěděla, co jsme udělaly, ale při představě všech drahých věcí, které tam byly, mi bylo jasné, že to nebude nic malého. Měla jsem pocit, že jsem v tu chvíli prodělala několik infarktů najednou a určitě jsem nebyla sama, protože mamka na tom byla úplně stejně.
V té smůle jsme měly jedno velké štěstí a to, že byly všechny parfémy vyrovnané v krabičkách, takže se rozbila pouze ta, která byla bez obalu a u které se uštíplo pouze dno. Když jsem v nějakém obchodě, tak nemám ráda přílišnou pozornost od prodavaček, takže radši nakupuji o samotě, ale tady se to bohužel obrátilo úplně proti, protože všechny prodavačky ihned přiběhly k nám a tím pádem se celý obchod soustředil pouze na nás. Taťka to tam pomáhal sbírat a od té prasklé lahvičky byl tak navoněný, že mu ruce voněly ještě dva dny poté. Prodavačky byly neskutečně ochotné a dokonce nechtěly vůbec nic zaplatit, což by u nás bylo určitě naopak, protože tady by neměly vůbec pochopení k tomu, jak se to stalo. Pořád jsme se omlouvaly a vysvětlovaly, ale oni vše naprosto pochopily. Je mi jasné, že kdybychom rozbily všechno, tak bychom něco nejspíše uhradit musely, ale i u té jediné rozbité mě to mile překvapilo, protože to nebylo jistě levné.
Styděly jsme se natolik, že jsme si s mamkou řekly, že to byla naše první a zároveň poslední návštěva tohoto obchodu. Taťka sice nechápal, jak je možné, že jsme ho neslyšely a jistě při šoku prodělal alespoň jednu srdeční zástavu, ale potom jsme se museli všichni celé situaci zasmát, protože to vskutku bylo svým způsobem grotestníJ. Ještě teď se k tomu vracíme a smějeme se, ale věřte mi, že v tu chvíli nám do smíchu rozhodně nebylo a od té doby jsme si s mamkou dávaly veliký pozor na to, kam jedeme a regálům jsme se vyhýbaly obloukem. Tak si myslím, že by to pro začátek určitě mohlo stačit, protože už i tak je toho dost. Pokusím se, co nejdříve napsat pokračování, ale nejsem si jistá, za jak dlouho to bude.
Doufám, že se vám to pro začátek líbilo a jestli myslíte si, že už to víc neskutečné být nemohlo, tak vám už teď můžu prozradit, že tohle byl pouze slabý odvar toho, co se dělo v dalších dnech, a proto vám doporučuji si počkat na pokračování.:-)
