Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Má dovolená ve Švýcarsku s neuvěřitelnými zážitky, 2. část

12. 10. 2008 18:08:39
Nyní už mám za sebou základní popis místa, kam jsme jeli na dovolenou a ti z vás, kdo četli mou první část už samozřejmě vědí, co zajímavého se nám stalo hned po příjezdu, takže se teď můžete znovu pobavit, protože příběh pokračuje

2. den : Probudili jsme se do deštivého rána, takže můj radostný okamžik, z azurově modré oblohy, se bohužel neodehrával, ale stejně mi to nezkazilo náladu a těšila jsem se na denní procházku po okolí.

Mám bohužel takový naučený zvyk a to ten, že ráno nesnídám. Vím, že je to nejdůležitější jídlo z celého dne, ale prostě nemůžu. Tento zvyk se jakoby náhle vytratí, když snídám mimo domov, protože to jsem celá nedočkavá a přímo umírám touhou po čerstvých houstičkách s čerstvým máslem. A tady byla snídaně opravdu úžasná.

Dopoledne jsme tedy vyrazili do města a kochali se těmi horami, které nás obklopovaly ze všech stran. Bylo to úplně fascinující. Příroda sice byla nádherná, ale nakupovací touha se ve mně nezapřela ani tam, takže jsme ihned vstoupili do prvního obchodu, který nám přišel do cesty. U nás bychom asi nikdy do podobného obchodu nezašli, protože tam byly značky Armany, Hugo Boss atd. a v Česku jsou ceny opravdu vysoké, ale tam byla situace jiná. Mamce se zalíbily jedny krásné a navíc skvěle padnoucí kalhoty od Armanyho . Nato, že to byla tato luxusní značka, tak byla cena skvělá a já jsem mamku přemluvila, aby si je koupila. Musím podotknout, že jsem ji zase tak moc přemlouvat nemusela, protože z nich byla nadšená a pouze potřebovala tak trochu doťuknout, což sama dobře znám.

Pokračovali jsme ulicemi a postupně zacházeli do různých obchodů. Já jsem si také zkoušela něco vybrat, ale naštěstí neměli mou velikost. Možná se pozastavujete nad slovem naštěstí, ale až si to přečtete do konce, tak to hned pochopíte. Kdybychom chtěli, tak jsme si každý hned něco koupili, ale jakoby nám něco říkalo ať ještě počkáme, že máme ještě dost času.

Opustili jsme všechny obchody s oblečením, kterých tam je požehnaně a vydali se nakoupit nějaké sýry a další potraviny a těšili se na to, že je na pokoji ochutnáme a odpočineme si. Všechen ten nákup dávala mamka do velké kabelky, které byla opravdu veliká a tu kabelku pověsila na sponu od sedačky na mém vozíku. Nákup byl sám o sobě celkem těžký a to vše jsme završili lahví vaječného koňaku, na který dostala mamka chuť.

Ihned potom jsme šli do penzionu. Na pokoji mamka chtěla sundat nákup a v tom zjistila, že kabelka zmizela. Hrozně jsme se všichni vyděsili a začalo hledání. Teprve v takových momentech si člověk uvědomí, že ve vypjaté situaci hledá na místech, která jsou naprosto vyloučená. To se stalo i nám, protože jsme byli už tak zoufalí, že jsme otevírali i ledničku. Toto všechno se odehrávalo neskutečnou rychlostí. Když byl celý pokoj vzhůru nohama, tak se naši vydali tou stejnou trasou, kterou jsme předtím šli a hledali. Byli i v těch potravinách, kde ta kabelka ještě určitě byla. Po kabelce se slehla zem.


V průběhu hledání jsme všichni opět prožívali infarktové stavy a kdybychom tam měli přístroj na měření tlaku, tak věřím, že bychom měli hodnoty blížící se ke kolapsu.

Ráno měla mamka snad nějakou předtuchu, o které samozřejmě nevěděla a celou kabelku vyprázdnila a nechala tam pouze papírové kapesníčky. Do té doby tam nosila všude, kam jsme šli, všechny doklady, platební karty, mobil a hlavně klíče od auta. Neumím si ani představit, nebo si raději ani nepředstavuji, co bychom dělali, kdyby ráno tu „očistu“ neudělala.

Procházeli jsme si teoreticky celou situaci znovu a znovu a pokoušeli jsme se pochopit to, kam se to podělo. Bylo nám divné, že bychom neslyšeli ránu, kdyby taška spadla, protože jsme šli po asfaltu a navíc pomalu. Tuto variantu jsme vyloučili, tedy prozatím. Bylo nám prostě zvláštní, že bychom si ničeho nevšimli. Vždycky, když jdeme s mamkou do města, tak nákup dáváme na stejné místo, jako tenkrát a nikdy jsme nic neztratily.

Byla tu varianta i krádeže z vozíku, ale tu jsme zavrhli, protože jsem ani chvíli nebyla sama.

Ať jsme se v tom šťourali, jak jsme chtěli, tak jediné vysvětlení bylo to, že to prostě spadlo a někdo byl taková hyena a neupozornil nás na to, i když všude kolem byly zahrádky plné lidí. Až do té doby jsem si pochvalovala, jak tam jsou všichni milí a ochotní, ale v tu chvíli jsem měla na všechny vztek. Je mi jasné, že nejsou všichni stejní, a tak jsem se tím uklidnila.

Já jsem opravdu neúnavný optimista a i v tak napjaté situaci jsem zachovala klid a zkusila jsem to vzít optimisticky, tak říkám, že je dobře, že tam byly „ pouze“ kalhoty a nějaké potraviny, i když jsem na to měla chuť a taťka ještě větší a bylo mi líto mamky, kvůli kalhotám, ale povídám, že tam mohly také být třeba doklady, peníze a nebo klíče od auta, tedy to, co mamka naštěstí vyndala. V ten moment taťka přímo zařval „Ty“ a potom následovalo jedno zvíře mužského pohlaví. Vybavil si to, že tam dřív ty klíče byly a už věřil, že ta zůstaly a to by bylo dovršení všeho. Naštěstí ležely na stole.

Píšu často naštěstí, ale to bylo tenkrát opravdu štěstí a asi to lépe popsat neumím.

Nikdy jsem asi neviděla znatelnější úlevu, než která se objevila na jeho tváři a prohlásil, že už budeme muset dávat pozor na mamku, protože to ona tam dala tu tašku, takže za to vlastně mohla i ona. Samozřejmě, že to neudělala schválně, ale už to prostě měla na krku celou dovolenou a nejen tohle.

Mamka byla moc smutná, kvůli kalhotám, protože z nich měla velikou radost, tak se taťka pochlapil a vzal ji do obchodu ještě jednou a koupili kalhoty znovu, protože je tam ještě měli, ale pouze v jiné barvě, která je nakonec možná i lepší, než byla tamta.

Teď už jistě chápete, proč jsem napsala, že jsem si naštěstí nic nekoupila, protože kdyby ano, tak jsem o to teď přišla.

Zbytek dne byl o poznání klidnější. Taťka se šel odreagovat do hor a ještě před odchodem mi kladl na srdce, abych dávala pozor na mamku.

Chtěla jsem v tomto článku popsat i 3. den, ale nějak bych to už nezvládla, protože i tento se mi trochu vymkl z rukou, kvůli své délce. Myslím si, že mi dáte za pravdu, že zkrácením bych vynechala důležité okamžiky a to by potom ztratilo na obsahu.

Pokračování bude tedy příště, ale jak jste se mohli přesvědčit, tak to opět stálo za to. Byl to druhý den a už druhý neuvěřitelný zážitek, což znamená, že vychází jeden zážitek na jeden den. Můžu předem prozradit, že stejným tempem budeme příště pokračovat.

Autor: Dita Horochovská | neděle 12.10.2008 18:08 | karma článku: 15.29 | přečteno: 5164x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

Predátoři

To mírné mžení se stávalo nepříjemným až nesnesitelným. Nepříjemným snad pro toho, kdo jej vnímal skrze cyklicky stírané přední okno taxíku, ale určitě nesnesitelným pro tu, která na nějaké to tágo čekala.

21.11.2017 v 2:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 34 | Diskuse

Radomír Stárek

Výměna vedení nebo rekonstrukce energetické sítě a omezení vlastnických práv

Máte na Vašem pozemku vedení elektřiny, plynu, vody apod. již několik desetiletí a nikdy jste nedostali žádnou náhradu? Teď svitla naděje majitelům pozemků - obcím i občanům.

20.11.2017 v 19:28 | Karma článku: 19.08 | Přečteno: 604 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.63 | Přečteno: 570 | Diskuse

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 19.80 | Přečteno: 331 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 28.82 | Přečteno: 835 | Diskuse
Počet článků 15 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4220
Jmenuji se Dita Horochovská. Pocházím z Náchoda, kde také bydlím. V Náchodě jsem vystudovala střední školu, zvanou Academia Mercurii. Původně to byla Soukromá střední škola podnikatelská, což je známější, než současný název. Tato škola je na 4 roky, ukončená maturitní zkouškou. Vystudovala jsem obor Ekonomické lyceum. Nyní si dávám pauzu, minimálně roční, a potom budu uvažovat o dalším studiu na vysoké škole. Od příštího roku mne snad čeká práce, kde bych byla lektorkou a vyučovala handicapované lidi, kteří potřebují umět ovládat hlasové programy stejně jako já. Jednalo by se o projekt, který chce pomoci handicapovaným lidem, aby si mohli najít zaměstnání a k čemuž by potřebovali znalosti těchto programů. Vše teď závisí na tom, jestli projekt dostane grant od EU.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.