Souhlasím s Vámi

Také jsem navštívila Osvětim a Břežinky ve svých 14 letech, jednalo se o školní výlet, silný zážitek  na celý život...Proto si také velmi vážím života a myslím si, že každý by měl takovou návštěvu uskutečnit, pochopil by, že takové hrůzy se opravdu nesmí nikdy opakovat...

..

Byla jsem také v Osvětimi a udělala si úplně stejnou fotku - od kolejí sem si vyfotila bránu v dálce. Co se dělo v Osvětimi je taková hrůza, že si až člověk říká, jak se to mohlo v novodobých dějinách stát. Udělalo se mi tam velmi špatně od žaludku ale nelituji, myslím že každdý by měl vědět co hrozného se dělo, př. navštívit místa. V Birkenau bylo takové zvláštní zlověstné ticho, nezpívali ptáci, prostě ta hrůza je tam dodnes.

Ještě dokončím...

K tomu výletu do Mauthausenu na kolech:

Návštěvnost takových pietních míst mohu srovnat. Byl jsem v Terezíně, Buchenvaldu, Osvětimi a zmiňovaném Mauthausenu. Ta návštěvnost posledně zmiňovaného mi za daných okolností opravdu vyrazila dech.

Ale máte pravdu: ta Osvětim předčí všechny představy o pekle na zemi. Tam na mne padla opravdu ta největší tíseň. Před hromadami lidských vlasů, botů, zubních kartáčků, kufrů se jmenovkami...   Tam se prostě nedají udržet slzy.

dobre napsane

uplne jste mi pripomela me pocity, kdyz jsem pri jedne cyklisticke vyprave v Rakousku vysplhala do Mauthausenu... nevim jestli za to ta drina stala, protoze pocity byli pravdu vselijake... lip nez Vy bych to asi nevyjadrila

Re: dobre napsane

Loni jsme se také na kolech šplhali k Mauthausenu. Teď pominu tu hrůzu. Napíši jiný postřeh:

Podél Dunaje jsou nádherné asfaltové cyklotrasy. Všude přehledné cedule a směrovky kam jedete, za jakými pamnětihodnostmi můžete na kole odbočit. Např. ke klášteru v Melku jste upozorňováni už 30 km předem.

Když dojedete po břehu Dunaje do městečka Mauthausen, tak si teprve na místě uvědomíte kam jste se to náhodou dostali. Cyklistická směrovka k lágru žádná, vybudovaná cyklotrasa na ty asi 3 km za městečko ani náhodou. Dvakrát jsme se po cestě museli zastavit a ptát se místních na cestu ke "koncentracionlagru".

V červnu za krásného počasí na zašátku hlavní turistické sezony jsme tam naše asi dvacetičlená skupina byli nejpočetnější návštěva. (v tom klášteře nebo třeba ve vinařském údolí Wachau byli velké davy lidí).

Tam je názorně vidět to černé svědomí Rakušanů které se teď také vzpomíná s výročím anšlusu fašistickým Německem.

Diky za clanek

Ja jsem byla v Dachau. Zazitky mam stejne jako Vy, cista hruza. Myslim, ze je dulezite tato mista navstevovat. Nekdy mam pocit, ze se nekteri lide nedokazali poucit z historie.

Díky

Díky za článek. Moje dcera je "postižena" stejným zájmem jaky Vy a alespoň vím nač se při plánované návštěvě v létě připravit. Hezky napsané